Konečně i Praha uvidí Engelberta Humperdincka na vlastní oči

Stal se hvězdou světového formátu těsně před rokem 68,a tak jej český éter nemohl poznat tak dobře, jako například Elvis Presleyho, ač to byli dobří přátelé. Některou z jeho písní však zná téměř každý Čech, ať už v podání Lucie Bílé nebo dalších skvělých hlasů. Věděli jste, že za originály mnohých hitů stojí tento umělec?



Kdo byl vaším hudebním vzorem?
‍
Řekl bych, že Nat King Cole a jeho zlatavé tóny, které byly nezaměnitelné. Byl skvělý a jeho hudba se stala součástí „soundtracku mého života“. Chci říct, že k jeho písním se mi váže hodně vzpomínek. První singl, který jsem napsal své ženě, byl When I Fall In Love. Musel jsem si koupit přehrávač, abych si ho mohl pouštět a pravdou je, že jsem na něj tehdy neměl peníze, takže jsem ho musel splácet, ale pouštěli jsme si pak tu píseň pořád a pořád dokola.



Narodil jste se v Indii - vracíte se rád do své vlasti?
‍
Rád se do Indie vracím, ale život je čím dál, tím uspěchanější. Jsem ale rozhodnutý brzy si vyhradit nějaký čas a příště bych chtěl vzít i rodinu. Naposledy jsem tam byl kvůli pomoci při tsunami a předtím s mým drahým přítelem, který byl pilotem u British Airways. Dokonce jsme se vrátili i do mého starého domu, kde nás přijali a dobře se nás postarali. Všechny ty vůně a barvy mi okamžitě připomněly mé mládí.



Ovlivnila Indie vaši tvorbu?
‍
Nepřímo mě ovlivnila. Hudebně si pamatuji zvuky, které zaznívaly v některých písní George Harrisona po jeho pobytu v Indii. Miloval jsem sitár a napsal jsem píseň Stay. Poslechněte si jí a uvidíte sami...
‍

Který z vašich hitů je váš nejoblíbenější?
‍
Mojí nejoblíbenější písní by měla být Release Me, protože odstartovala můj život. Byla to ta správná píseň ve správnou chvíli.  Ale v průběhu let jsem byl obdarován několika úžasnými autory, kteří tvořili slova a melodie přímo pro mě a díky nim jsem dnes tam, kde jsem - stále zpívám a cestuju po nádherných místech po celém světě.  Ale hned po Release Me je The Last Waltz těsně na druhém místě.



Víte, že píseň Release Me je hitem v repertoáru jedné z nejznámějších českých zpěvaček - Lucie Bílé?
‍
Mně se to zdá úplně úžasné. Doteď jsem to nevěděl. Dovedu si představit, jaké vzrušení musí být pro autora písně, když slyší své dílo vášnivě zpívané v jiném jazyce. Známkou dobré písně je, že ji můžete přebásnit nebo změnit styl více umělců a s kouzlem sobě vlastním ji předat svému publiku, aniž by ztratila na úspěchu.Na tu píseň jsem navíc velmi hrdý. Vždyť moje provedení je zapsáno v Guinnessově knize rekordů jako píseň, která přerušila sérii vítězství v hitparádách skupině Beatles, která držela prvenství celých 56 týdnů. Má Release me zabránila Beatles, aby se jejich Penny Lane umístila na první příčce.  Omlouvám se, jestli to zní jako vychloubání, ale byl to pro mě neuvěřitelný okamžik v mé hudební kariéře.



Máte kořeny v Indii, žil jste ve Velké Británii i v Kalifornii - to jsou tři různé kontinenty - ve kterém z nich se cítíte nejlépe?
‍
Na všechna tři místa mám cenné vzpomínky a vím, jaké jsem měl štěstí, že jsem v jednom životě strávil čas na třech tak nesmírně odlišných místech. Moje rodina žije převážně v anglickém Leicesteru, takže musím říct, že mě to tam táhne nejvíc. Moje děti jsou všechny v Americe, kromě jednoho syna, kteří žije v Austrálii, ale všichni se rádi vracíme do Velké Británie.



A máte tedy bližší vztah k nějakému konkrétnímu místu, zemi nebo městu městu?
‍
Jak jsem říkal, je to město mé rodiny - Leicester v Anglii, ale miluji Havaj a také Rakousko.



Čeká vás vaše první vystoupení v Praze, ale navštívil jste už někdy naše hlavní město?
‍
Na tomto nádherném místě jsem již byl a bylo to fantastické. Jel jsem tam, abych udělal nahrávky některé ze svých velkých hitů. Byli jsme tam s mou ženou s celoživotními přáteli a hudebníky.  Když jsem slyšel hrát pražské muzikanty, spadla mi čelist - prostě jsem zůstal stát s otevřenou pusou. Bylo to tak skvělé. Talent byl hvězdný a oni svým vlastním způsobem oživili skvělé aranže.



Co víte o Češích, co se o nich říká ve světě?
‍
Vím to, co jsem zažil. Všichni, které jsme potkali, byli vřelí a velmi pohostinní.Mrzí, že jsem tehdy neměl mimo studio moc času, abych si mohl vše prohlédnout a pořádně užít. Pokud mě však paměť neklame, moje poslední návštěva Prahy, byla u příležitosti naší druhé svatební cesty s mou ženou. Nejdříve jsme na Barbadosu obnovili svůj manželský slib a pak jsme jeli do Prahy.



Jedl jste někdy vepřo-knedlo-zelo a pil české pivo? Pokud ano, chutnalo vám?
‍
To všechno jsem jedl, ale nejsem si jistý, jestli jsem to jedl dohromady. Tentokrát to tedy zkusím a přijímám návrhy, jaké české pivo si k tomuto jídlu dát. Pivo je ostatně první věc, kterou si dám, když přistanu v Londýně... a k němu chipsy, takže možná budu mít i v Praze nový stravovací návyk.



Co nesmí chybět v zákulisí, když máte představení?
‍
Já (smích)!  Vždycky potřebuju svůj čas v zákulisí a nikdy se s nikým před představením nevidím. Takže asi klid a ticho a hlavně místo, kde si můžu dát nohy nahoru a dát si desetiminutového šlofíka.  Můžu spát kdekoli. Je to trik, který jsem se naučila na cestách. Je to jako matka s dítětem -  je třeba si zdřímnout, když to jde, protože většinu času je to jen samý spěch. Jediné, co v zákulisí nechci, je, aby někdo pískal. V showbyznysu to přináší smůlu. Když to někdo udělá, musí tu smůlu prolomit tím, že vyjdu ze šatny, třikrát se otočím, pak kopnu do dveří a nadávám (řeknu sprosté slovo). Neptejte se mě, jak to začalo, ale tenhle šílený rituál si nesu s sebou.

Autor: Zako